Jak rozpoznat lež

Porozumění výrazu obličeje se uplatňuje při odhalování lhaní a
klamání. Součástí klamání je konflikt mezi spontánními a strojenými
výrazy. Člověk má jisté pocity, ale nechce, aby se o nich okolí
dozvědělo. Děti dokážou klamat teprve tehdy, jakmile se naučí používat
strojené výrazy a zastírat jimi své skutečné pocity. Zkušení a
motivovaní lháři kromě toho vycházejí ze svých znalostí praktické
psychologie a předstírají jisté věci – u malých dětí samozřejmě
nepředpokládáme, že by v tom byly zběhlé. Existuje řada
signálů, které podle většiny lidí naznačují, že někdo lže: „vyhýbavý
pohled“ (člověk se vyhýbá pohledu do očí a často mění postavení těla),
přeřeknutí a méně úsměvů. Problém spočívá v tom, že lidé, kteří se
snaží oklamat své okolí, o těchto obecných signálech dobře vědí a velmi
pečlivě kontrolují své chování. Člověk, který je odhodlaný ke lhaní,
tedy bude záměrně udržovat oční kontakt a ovládat pohyby své hlavy i
těla. Cennějšími ukazateli klamu jsou rozšíření zornic, méně časté
mrkání, zblednutí pokožky, výše posazený hlas a odmlky v řeči. Při
lhaní obvykle pociťujeme úzkost. Musíme se také soustředit, abychom se
nepodřekli. Některé ze spolehlivých signálů tedy odrážejí úzkost, jiné
zase soustředění. Další důležitou známkou klamání jsou asymetrické a
afektované výrazy ve tváři, které nejsou v souladu se slovy nebo
ostatními tělesnými pohyby mluvčího. Je to spolehlivým signálem toho,
že výraz ve tváři mluvčího není spontánním odrazem jeho skutečných
pocitů, ale že je záměrně předstíraný. Někdy také zahlédneme velmi
krátké záblesky spontánního výrazu.


Dospělí dokážou zachytit některé známky podvádění (například váhání a
zadrhávání v řeči), ale jiné významné signály jim často unikají
(například méně časté mrkání). Rozpoznat, kdy druhý člověk lže, je
celkově vzato mnohem těžší, než se lidé domnívají. Jedna studie
prokázala, že celníci nebyli při rozpoznávání pašeráků o nic lepší než
laici, neboť měli sklon nesprávně si vysvětlit neverbální známky
podvádění.


Lhaní je u šestiletých až osmiletých dětí poměrně běžné. Výzkumy jsou
často založeny na tom, co o lhaní říkají rodiče a učitelé. Chování může
být problematické a je obecně častější u chlapců než u dívek. Může být
spojeno i s dalším nepřístojným chováním, přestože v jistém věku lže v
určitých situacích většina dětí. Zdá se však, že dokážeme docela dobře
posoudit, kdy děti mluví pravdu, ale méně dobře odhadneme, kdy jsou
neupřímné. Patrně to souvisí s problémy, které mají dospělí při
odhalování neupřímnosti u jiných dospělých – řídí se například
nesprávnými signály. Introvertní nebo stydlivé děti budou častěji mylně
nařčeny z neupřímnosti, částečně také proto, že se méně často dívají do
očí.


Psychologové vždy měli za to, že děti nejsou schopny záměrného klamání
(kdy skutečně mají v úmyslu podvést druhého člověka), dokud si kolem
čtvrtého roku neosvojí teorii mysli. Psychologové se domnívali, že
pokud děti užívaly klamavé jednání před čtvrtým rokem, nebylo to ani
tak úmyslné podvádění jako spíše „zkusmé“ používání strategií, jimiž
chtěly dosáhnout svého cíle. Dítě se například metodou pokusů a omylů
naučí, že pokud na otázku, zda něco provedlo, odpoví „já to nebyl“,
výsledek je příznivější než po odpovědi „to jsem udělal já“. Popsaná
situace může vzniknout, aniž by se dítě úmyslně snažilo podvádět své
okolí. Výzkumy z poslední doby však ukazují, že jsme možná podceňovali
dětské schopnosti. Ukázalo se, že již ve věku dva a půl roku dokážou děti rozmanitě, přizpůsobivě a složitě podvádět, takže je těžké připisovat tyto podvody „slepému“ učení.


Starší děti jsou však lepší než mladší, ať už jde o samo podvádění,
nebo o jeho rozpoznání u druhých. Šestileté a starší děti se lépe
dokážou vžít do postavení druhého člověka, a proto si také jasněji
uvědomují, jaké signály sleduje pozorovatel, pokud je chce přistihnout
při lhaní. V tomto věku také začínají chápat některé nuance neverbální
komunikace. Proto bychom měli očekávat, že dokážou lépe zastírat lhaní
a podvádění. Naproti tomu mladší děti vypadají při lhaní nervózně,
protože ještě nedokážou tak přesvědčivě potlačit známky úzkosti. S
věkem děti také postupně rozvíjejí schopnost ovládat pohyby
obličejových svalů. V jedné studii srovnávali badatelé pětileté,
devítileté a třináctileté děti a zjistili, že starší děti byly mnohem
přesvědčivější při nasazování různých výrazů než mladší děti.


Kdo chce být dobrým lhářem, potřebuje jistou dovednost při ovládání
obličeje – měl by například ovládat svůj pohled a vypadat upřímně a
uvolněně. Celkově vzato je pro nás přijatelnější ovládat výrazy tváře
než jiné známky emocí, jež se projevují spíše pohybem jiných částí
těla. Ekman a Friesen (1969) provedli studii, při níž filmovali
depresivní pacientku při setkání se skupinou lékařů a psychiatrů. Žena
se pokoušela přesvědčit je, že se cítí lépe a že je připravena na
propuštění z nemocnice a návrat domů. Badatelé potom ukázali záznam
jiným lidem a požádali je, aby posoudili pacientčin emoční stav pouze
na základě toho, co viděli a slyšeli na záznamu. Někteří pozorovatelé
sledovali pouze záznam ženiny tváře, jiní viděli celé tělo. Zjistili,
že její emoční stav lze posoudit přesněji spíše ze záznamu
zachycujícího celé tělo než ze záznamu, který ukazoval jen tvář.
Pozorovatelé, kteří viděli celkový záznam, usoudili, že žena je emočně
nevyrovnaná, napjatá a není připravená na odchod domů. Naproti tomu
pozorovatelé, kteří viděli jen pacientčinu tvář, se domnívali, že je
srdečná, přátelská a mohla by být propuštěna z nemocnice. Záznam
zachycující celé tělo ukázal řadu gest, jež jsou obvykle spojována s
emočním neklidem a rozčilením. Pacientka však mnohem lépe kontrolovala
obličej a kvůli tomu vypadala klidně.


Kdo chce odhalit klamání, měl by se dívat na signály obličeje i těla.
Nejspolehlivější ukazatele klamání se kromě toho mění s věkem dítěte.
Jakmile děti dosáhnou jistého věku, stejně jako dospělí podvodníci
vědí, jak ovládat jisté aspekty svého chování.

Jak se chovat, když dítě lže

Pokud odhalíte lež, zkuste tohle:

1.
Zaměřte se na chování, které vedlo ke lži, ne na samotnou lež. Mluvte
spolu raději o tom, co se stalo, než abyste dítě obviňovali.

2.
Zhluboka se nadechněte, oběhněte dům, napočítejte do deseti a uklidněte
se. Nechte si tolik času, kolik potřebujete k tomu, abyste se dali do
pořádku a zabývali se situací, ne samotnou lží nebo tím, že se k vám
dítě zachovalo nečestně.

3. Mluvte se svým
dítětem. Dejte mu vědět, že znáte pravdu. Pokud to jde, nemluvte
zvýšeným hlasem, ale spíše tlumeně. Měli byste být rozhodně klidní.
Nervozita a napětí na vás mohou být znát, i když mluvíte tiše.

4. Promluvte si o zásadních hodnotách a řekněte mu, proč nesnášíte lež.

5. Dejte mu možnost říct pravdu, i když před chvílí lhal.

6. Mluvte s ním o problémech, které může lež způsobit. Předtím však vyřešte důvody, kvůli kterým dítě lhalo.

7.
Neoznačujte ho jako lháře, pokud nechcete mít potomka, který bude stále
lhát. Děti mají sklony chovat se podle „nálepek“, které jim dávají
dospělí.

8. Neprovádějte s dítětem křížový
výslech (‚Když jsi odešel ze školy, kterou cestou ses vracel domů? V
kolik hodin to bylo? V 15.30?‘) Pamatujte si, že účelem rozhovoru s
potomkem je komunikace. Pokud ho budete vyslýchat a obviňovat, už se
vám nesvěří.

9. Nemluvte s ním zdrceným a
zklamaným tónem. Dítě z něj vycítí váš postoj a pokusí se vyhnout
následkům (bude zase lhát). Když víte s velkou pravděpodobností, že
něco udělalo špatně, jednoduše mu oznamte: „Jsem velmi zklamaná, že jsi
udělal to a to.“ Pokud odpoví: „Já to neudělal,“ vyhněte se informacím,
pomocí kterých byste dokázala, že vy máte pravdu. („Viděla jsem tě,
jak... Byl jsi jediná osoba v domě... atd.) Pošlete dítě do pokoje ať
si promyslí, jak vám odpoví. Potom se ho pokuste podpořit, aby řeklo
pravdu, a případ už uzavřete.

10. Hledejte v jednání dítěte nějaký dobrý záměr. Lež může být vlastně jenom jedním ze způsobů, jak přežít.

11.
Pamatujte si, že sklouznout ke lži je lehké a ještě lehčí je kombinovat
několik lží dohromady. Mnoho dětí se zamotá do lži naprosto
bezbolestně. Uniknout z ní je však už komplikovanější.

12.
Nesnažte se ho nachytat při lži a nestavějte ho do situace, kdy nemůže
vyhrát. Kladete-li mu sugestivní otázky, svádějící jen k určité
odpovědi, je více pravděpodobné, že z něj vytáhnete lež. Lepší je
klidně si promluvit, co se vlastně stalo. Když syn přijde domů s
modřinou pod okem a máma na něj zakřičí: „Řekla jsem, že tě přizabiju,
pokud se ještě jednou budeš prát!“ dostává ho do situace, kdy tak či
tak musí lhát, protože nechce čelit matčinu hněvu. V obraně asi řekne:
„Já se nepral, narazil jsem na zeď!“ Rozumnější je říci mu třeba: „Co
se stalo? Sedni si.“

13. Někdy je těžké říct
pravdu. Přiznat se je riskantní a nepříjemné, většinou i ponižující.
Dítě musí přiznat hned dvě pochybení: to, které tajilo, a to, že se
snažilo něco utajit.

14. Pokud vaše dítě přizná lež:
a) poděkujte mu, že řeklo pravdu. Oceňte jeho statečnost a smysl pro morálku.

b)
vyhodnoťte přestupek a vyvoďte z něj důsledky. Udělat krok b), ale
vynechat krok a) je stejně špatné, jako zrealizovat pouze první krok
bez druhého. Dítě musí dostat pozitivní odezvu na to, že řeklo pravdu,
ale zároveň potřebuje pocítit i následky svého jednání. Pochvala na
začátku trochu ulehčí důsledky a podporuje jeho smysl pro morálku.

15. Nekárejte dítě proto, že řeklo pravdu.

16. Než s ním promluvíte, ujistěte se, že opravdu lhalo. Falešné obvinění nebo nedůvěra může dítě ponížit.

17.
Soustřeďte se na řešení. Pokud dítě lže, že lampu rozbil pes, můžete
třeba říct: „Já vím, že jsi tu lampu nechtěl rozbít. Hrál sis s míčem v
pokoji, i když jsem ti říkala, že si máš hrát venku. Jindy by se to už
nemělo stát. A teď, prosím, zameť ty střepy.“ A víc už o tom nemluvte.

18.
Buďte přímí a čestní. Když slova vašeho dítěte vám zní jako lež,
řekněte mu to... „Nezní mi to jako pravda. Můžeš mi říct podrobně, jak
to bylo, prosím?“

19. Nikdy neslevte z pravdy.
Až vám dítě konečně řekne pravdu, měli byste se vyhnout ‚instantnímu
odpuštění‘. („Řekl jsi mi, jak to je, takže nebudeš potrestaný.“) Byla
by to vlastně jenom taková hra na slušné chování. Soustřeďte se raději
na vhodné disciplinární důsledky. Zachovejte klid a respektujte fakt,
že dítě řeklo pravdu. Dejte mu najevo, že oceňujete jeho přiznání, ale
stejně musí nést důsledky. Ujistěte ho však, že kdyby lhal, důsledky by
byly mnohem horší.

20. Uvědomte si, jaká jsou
vaše očekávání. Děti často lžou, protože si myslí, že nesplňují vaše
nároky. Přemýšlejte o tom, co vlastně čekáte od svého dítěte, a
uvažujte, jestli byste mu nemohli poskytnout trochu více prostoru pro
jeho vývoj. Zkuste se podívat sami na sebe, jakým způsobem reagujete na
jeho drobné nedostatky nebo na občasné ‚úlety‘.

21.
Buďte pro něj příkladem. Nezamotejte se do pastí drobných lží. Dítě
vidí všechno, co děláte. Když žádáte svého muže, aby do telefonu řekl
vaší známé, že nejste doma (a není to pravda), potomek si toho všimne a
přijme to jako přijatelné chování. Pokud mu dokonce říkáte, aby
neprozradil něco vaší tchyni, protože by měla „řeči“, učíte ho neříkat
pravdu a lhát dokonce i mezi blízkými lidmi v rámci rodiny.

22.
U dítěte, které neustále lže, může být příčina v jeho citové
nevyrovnanosti. Chroničtí lháři nejsou sami se sebou spokojeni.
Opakované lhaní může být dokonce znakem mnoha skrytých problémů,
kterými by se rodiče měli zabývat.

Výlet na kolech 5. den

Poslední den jsme hned ráno zabalili stan, spacáky a vyrazili jsme do Chlumu, kde jsme se nasnídali a chvilku poseděli u Hejtmanu. Vyjeli jsme se také podívat na kostel, který ležel opravdu až na nejvyšším bodu Chlumu. Byla to docela dřina.

Vyrazili jsme do Stříbřce nejkratší cestou přes Lutovou. Udělalo se krásně, tak jsme se docela i zapotili. Hlavně na rozpáleném asfaltu. Když jsme dorazili do Stříbřce, zašli jsme ještě na houby. Našli jsme docela dost hub, které jsme si po příjezdu na chatu hned udělali. Uteklo to rychle, ale výlet to byl moc hezký. Přidělali jsme kola na střechu, vše naházeli do kufru a vyrazili jsme směrem na chatu.

Výlet na kolech 4. den

Po probuzení jsme se šli umýt, v občerstvení jsme si dali kávu a čaj a domluvili jsme se, že si ještě uděláme výlet. Chtěli jsme se podívat do rakouského městečka Gmünd. Vyrazili jsme podél Hejtmana do Chlumu, kde jsme si nakoupili snídani. Když jsme dojedli, vyrazili jsme po cyklostezce číslo 1011.

Jelo se dobře, i počasí se umoudřilo. Přes Klikov jsme dojeli na okraj Suchdolu nad Lužnicí. Pod mostem přes Lužnici byla spousta vodáků. Bylo tam jejich výchozí místo, odkud se pouštějí na řeku. Když jsme skoro projeli Suchdol, odbočili jsme těsně před mostem přes Lužnici na cyklostezku číslo 1012. Ve Dvorech nad Lužnicí jsme odbočili vpravo a po kilometru hned vlevo. Jízdou lesem jsme dojeli až na křižovatku, kde jsem v příkopě našel dva hříbky.

Odtud jsme to měli už jen kousek do Českých Velenic. V Českých Velenicích jsme se hned na kraji najedli v nádražní hospodě. Po obědě jsme se jeli podívat do Gmündu, ale jen na chvíli. Koukli jsme se na náměstí s kašnou a frčeli jsme zpátky.

Kousek za Velenicemi jsme na cyklostezce potkali cyklisty s píchnutým kolem. Neměli nářadí ani lepení tak jsme jim pomohli. Jeli jsme zpět do Chlumu po cyklostezce č. 341. Byla to hezká silnička, která vedla převážnou část lesem. Vrátili jsme se kolem šesté hodiny.

Hned vedle našeho kempu bylo posezení, kde jsme si dali něco k pití a také jsme se dobře navečeřeli. Zaplatili jsme a vrátili jsme se do kempu. Ještě jsme si zašli do občerstvení, dali si pivo a zahráli jsme si zase karty. Tím skončil náš poslední den v Jížních Čechách.

Výlet na kolech 3. den

Během noci začalo pršet a ráno to ani nevypadalo, že přestane. Obloha byla celá šedivá. Chvíli jsme byli ve stanu, pak jsme si šli sednout do bistra pod stříšku a dali si snídani a něco k pití. Tentokrát ale ne orosené pivo a limonádu, ale horký čaj a kávu. Když trošičku přestalo, šli jsme sbalit stan a spacáky a vyrazili jsme zpět k Nové Bystřici.

V Nové Bystřici začalo pršet, atak jsme si oblékli pláštěnky. Byli jsme téměř rozhodnutí, že v tomhle počasí náš výlet ukončíme a vrátíme se zpět do Stříbřce a domů. Projeli jsme Novou Bystřicí a po hlavní silnici jsme si to zamířili směrem k Címěři. Provoz byl zase rušný, tak jsme odbočili na vedlejší a jeli přes vesnice Lhota a Sedlo. Tam jsme u cesty viděli krásné bedly.

Jelikož jsme vyrazili tak pozdě, měli jsme už hlad a tak jsme se zastavili v Lásenicích v jedné restauraci na oběd. Dali jsme si všichni segedínský guláš s knedlíkem a chvilku jsme poseděli. Od té doby, co jsme vyjeli, se počasí trochu zlepšilo. Dohodli jsme se tedy, že se ještě vrátíme do Chlumu a že tam někde v kempu přespíme.

Vyrazili jsme po silnici, bohužel I. třídy, směrem do Chlumu. Byl to hrozný úsek. Tolik aut jsme nepotkali za oba dva předchozí dny. Po necelých dvou kilometrech jsme konečně sjeli a pokračovali dál po námi oblíbenějších silničkách. Kousek za Libořezi jsme odbočili doleva, abychom nejeli stejnou cestou do Chlumu a to přes Lutovou. Po chvilce jsme přes Mirochov dorazili do Staňkova, odkud už to byl jen kousek do Chlumu. To už ale zase pěkně pršelo. Objeli jsme téměř celý Hejtman, abychom se ubytovali v kempu Kapřík.

Byl to hezký malý kemp, kde měli i vlastní občerstvení. Za deště jsme rychle postavili stan, všechno schovali, přikryli a šli jsme si dát něco dobrého. Zahráli jsme si karty a přemýšleli o tom, jestli se další den vrátíme nebo jestli ještě někam pojedeme. Šli jsme spát kolem desáté hodiny.

Výlet na kolech 2. den

V noci jsme se moc nevyspali. V rybníku šplouchali celou noc kapři, občas i nějaká ta kachna se ozvala. Také jsme měli ve stanu pár velkých mravenců, kteří pěkně koušou. Umyli jsme se, všechno zabalili a naházeli na kola a vyrazili jsme do druhého dne.

Po ujetí zhruba jednoho a půl kilometru jsme odbočili na lesní cestu, která vedla přímo do obce Majdalena. Jeli jsme téměř po pětikilometrové rovince obklopené jehličnatým lesem. Bylo to moc hezký. U Majdaleny jsme jeli chviličku po hlavnější silnici, ze které jsme pak zamířili do Chlumu u Třeboně. Ještě jsme se zastavili na ranní kávu, která nás příjemně povzbudila.

Aby jsme se vyhnuli provozu i na této silnici, odbočili jsme kousek za Majdalenou na obec Lutovou. Kolem byli opět jen rybníky a v jednom z nich plavala zlatá ryba. Stejnou jsme viděli i v ZOO v Plzni. Vypadala jako kapr, až na tu barvu. Cestou z Lutové do Chlumu jsme se zastavili v lese na borůvkách. Holky sbírali borůvky a já jsem se podíval po nějakých houbách. Nic jsem ale bohužel nenašel.

Když jsme dorazili do Chlumu, zastavili jsme se na hrázi rybníku Hejtmana, kde si Domča koupila dvě turistické známky, a to Chlum u Třeboně a Staňkovský rybník. Staňkovský rybník je na rozdíl od největšího Rožmberku ten nejhlubší. Vyrazili jsme dál, protože náš cíl, Nová Bystřice, byl ještě daleko.

Minuli jsme Hejtman a přes obec Staňkov jsme jeli dát po cyklostezce číslo 322. Byla to krásná cesta přírodou, kde jsme potkali minimum aut. Na některých místech ani jedno, protože tam byl pro ně vjezd zakázán. V této části výletu začal být terén více kopcovitý a tak jsme občas museli šlapat i do dost strmého kopce.

Po vyčerpávající cestě jsme se konečně dostali do Nové Bystřice, kde jsme hned zkraje zakotvili v zahradní restauraci. Tam jsme si dali si dobrý oběd a osvěžili se oroseným pivem. Já doslovně, protože ho Domča na mě převrhla. Když jsme dojedli a dopili, sjeli jsme si ještě na náměstí pro točenou zmrzlinu. Šlápli jsme do pedálů a jeli dát po cyklostezce číslo 32 k rybníku Osika. Tam jsme se ubytovali v kempu. Postavili stan a sedli si do blízkého bistra, kde jsme si dali langoše. Občas zahoukala parní mašina, která kempem projížděla po historické úzkokolejné trati.

V deset hodin večer začal nějaký pán hrát na trubku různé písničky a tím oznámil večerku. Tak jsem šli také spát, ale tentokrát to byla klidnější a příjemnější noc.

Výlet na kolech 1. den

Do Stříbřce jsme dorazili myslím tak kolem třetí hodiny odpolední. Auto jsme nechali u vzdálených příbuzných, napakovali jsme vše na kola a vyrazili směrem k rybníku Rožmberk. Ujeli jsme tak 10 km a ocitli jsme se na břehu. Je to opravdu velikánská vodní plocha. Také je největší mezi českými rybníky. Udělali jsme pár fotek a pokračovali po dlouhé hrázi, neboli Alejí památných stromů, směrem k Třeboni. Ještě než jsme tam dojeli, stavili jsme se na něco dobrého v obci Přeseka. Sedli jsme si ven a objednali si jídlo a pití. Všichni tři jsme si dali smažený sýr. Zaplatili jsme a pokračovali dál.

Po příjezdu do Třeboně, jsme se hned zkraje stavili v OD Plus a nakoupili něco na pozdní večeři a i něco na snídani. Když jsme dorazili do centra, sedli jsme si chvilku do zahradní restaurace. Domča si koupila trdelník se skořicí a cukrem. Vybrali jsme peníze a vyrazili k okraji Třeboně, k rybníku Svět. Hned u břehu jsme narazili na houf kačen a labutí. Domča je hned musela jít krmit. Slétli se i rackové.

Připozdívalo se, a proto jsme se začali poohlížet po nějakém vhodném přespání. Po návštěvě dvou recepcí kempů u rybníků Svět a Opatovického, jsme nechtěli dávat takové peníze za pouhé postavení stanu. Pokračovali jsme dál směrem k Branné, kde jsme okolo sedmé hodiny našli útočiště u Jámského rybníku. Postavili jsme stan, zamkli kola a něco málo jsme pojedli. Chvíli jsme také hráli karty. Bylo vedro a špatně se nám usínalo i spalo. Tím končí náš první den.